
Pákistánský bývalý kapitán Imran Khan je od srpna 2023 vězněn ve věznici Adiala v Rawalpindi. Musí si odpykat 14 let za korupci a poté dalších 17 let za jiné obvinění z korupce. Drží ho v samovazbě v cele o rozměrech 8 × 10 stop, kterou jeho právníci a rodina označují za „celu smrti“. V obdobích, kdy mu odebrali televizi, knihy a noviny, byl od světa tak odříznutý, že se v roce 2025 objevily fámy o jeho smrti.
„Nejhorší bylo, že čas neubíhal. Myslel jsem, že na tu nudu umřu,“ popsal Imran Khan svůj pobyt ve vězení. Každé ráno se po probuzení za svítání nechal v posteli, aby den vypadal kratší. Odpoledne četl noviny od začátku do konce a doufal, že uplynul celý den, jen aby zjistil, že mu zmizela hodina. Jídlo bylo hrozné, cela malá a koupelna zanedbaná. Nevěděl, jak dlouho tam zůstane, a nesnesl to: „Byl jsem vytržen z
života a sledoval čas, který neubíhal.“ Vyhlásil hladovku, ale po dvou dnech neměl sílu ani chodit. Druhý večer ho naštěstí dozorce informoval, že je propuštěn.
Tato vzpomínka pochází z jeho paměti Pakistan: A Personal History z roku 2011 a popisuje jeho uvěznění v roce 2007. Tehdy strávil ve vězení osm dní. Dnes je situace mnohem vážnější. Čas, který uplývá v Adiale, se zdá být nekonečný, a není jasné, jak dlouho ještě potrvá.
Život plný proměn
Politický mučedník je nejnovější podoba v životě, který se proměňoval tak často, až ho samotného definuje. Ze středně nadaného mladíka se stal jeden z největších rychlých bowlerů a všestranných hráčů. Z playboye se stal bojovný kapitán, z filantropa politik a z kritika vlády ostře sledovaný premiér. Do každé z těchto podob investoval tolik, že ta předchozí působí jako přelud, jako by nikdy neexistovala jinak.
Tentokrát je pocit konce silnější. Je mu 73 let a jeho politická kariéra trvala mnohem déle než kariéra sportovní, která, ačkoli trvala 21 let, rozhodně nebyla krátká. Politické mučednictví však není jeho volbou. Obvinění z korupce nejsou zcela bez podkladu, ale je jasné, proč je ve skutečnosti za mřížemi. V pákistánské politice platí, že armáda dává i bere. Vojenský establishment mu pomohl k premiérskému křeslu v roce 2018 a v roce 2022 ho stejně tak pomohl odstranit. Byl odvolán hlasováním o vyslovení nedůvěry za špatné řízení země, ale rozhodující byl egem poháněný spor se špičkami armády. Jeho vůle a tvrdohlavost v nepříznivých situacích byly legendární. Ani on však možná nedokáže zvrátit tuto nejvyšší realitu pákistánské moci.
Možná právě takový osud tušil, když v roce 1988, ještě jako hráč, odmítl několik nabídek ke vstupu do politiky, včetně nabídky vojenského diktátora Zia-ul-Haqa. Takové nabídky obvykle vycházely z naděje, že jeho popularita a integrita přejdou i na ty, kdo ho k sobě přitáhnou. Když pak v roce 1996 založil vlastní stranu Pákistánské hnutí spravedlnosti (Pakistan Tehreek-e-Insaf), působilo to nevyhnutelně. Jeho kariéra hráče skončila, a protože si v roce 1995 vzal Jemimu Goldsmithovou, skončila i jeho svobodná léta. Nechtěl se věnovat trenérství ani komentování. Nemocnice byla postavena. Co mu tedy zbývalo?
Jeho nejstarší sestra Rubina Khan vyprávěla, že se Imran ke konci hráčské kariéry potýkal s pocitem vlastní neschopnosti. Měl pocit, že uznání, které dostával, převyšuje hodnotu toho, co jako hráč vytvořil. Teprve když se věnoval smysluplnějším věcem, jako byla nemocnice založená na památku jeho matky, cítil, že se rozdíl mezi obdivem a skutečnou hodnotou jeho práce zmenšuje. Pro muže takových ambicí bylo přirozeným dalším cílem napravit Pákistán.
Cena moci
Brzy zjistil, že jednoduché řešení neexistuje. Principy, podle kterých se vede úspěšný sportovní tým nebo buduje kariéra, se jen těžko přenášejí na řízení země s více než 250 miliony obyvatel. I tak je to otřesné zjištění. Jako sportovec byl Imran téměř nadlidský. Posledních deset let své testovací kariéry průměrně pálkoval přes 50 bodů a bowlingem bral pod 20 běhů za branku. Za tu dobu vedl Pákistán ke třem epickým remízovým sériím proti Západní Indii, tehdy nejlepšímu týmu éry. Jeho poslední výkon v kriketu byl vzetí rozhodujícího wicketu ve finále mistrovství světa v roce 1992.
Politika ho naproti tomu poznamenala smrtelností. Těžké počáteční roky, kdy jeho strana sotva získávala mandáty. Kompromisy při spojenectví s politiky, jimž kdysi pohrdal. Vítězství ve volbách v roce 2018 s pomocí armády. Pomstychtivost vůči protivníkům, jakmile byl u moci. A nakonec málo přesvědčivé období premiéra, které, stejně jako každé jeho předchozí působení, nedokončilo celé funkční období. Nebyl o nic lepší ani horší než ostatní politici. Byl jim podobný, a to byla jediná věc, jakou jako hráč nikdy nebyl.
V srpnu 2023 Pákistánský kriketový svaz zveřejnil video se vzpomínkami na nejpamятnější okamžiky země. Samozřejmě obsahovalo i záběry z finále mistrovství světa v roce 1992. Nejlepší pákistánský kriketista se ve videu o největších momentech pákistánského kriketu neobjevil, ačkoli mnohé z nich sám vytvořil. Několik dní předtím byl zatčen a probíhala státem řízená kampaň, jejímž cílem bylo vymazat ho z hlavních médií. Svaz, který vede přímý jmenovanec toho, kdo zemi zrovna řídí, ho z videa vystřihl. Veřejné pobouření bylo tak silné, že ho svaz o pár dní později do videa vrátil.
Dědictví na YouTube
Bylo úlevou vědět, že tato část jeho odkazu stále tolik znamená, že lidé požadují, aby byla respektována, protože to není samozřejmost. Za prvé rozsah a obrovská polarizace jeho politické kariéry vrhly dlouhý stín na všechno, co jí předcházelo. Za druhé téměř dvě třetiny pákistánské populace jsou mladší třiceti let a Imrana na hřišti nikdy neviděly. Protože svou kariéru sám málokdy oslavoval a spěchal raději do budoucnosti než v minulosti, její bohatství z národní paměti postupně mizí.
Jeho výkony dnes žijí hlavně na YouTube, moderním svitku dějin, který nabízí rozmanitost, i když ne vždy hloubku. Najdeme tam nejslavnější zápasy proti Indii a Anglii, ale také vzácnější záběry, jako je jeho výkon za New South Wales nebo Sussex, nebo pozvánkový turnaj, v němž se utkal s nejlepšími světovými všestrannými hráči. Jeho jemná elegance a skrytá síla v pálkování i atletičnost a rychlost v bowlingu tam mluví plynně k dnešní době. Když sledujete, jak posílá míče přes velké hranice nebo boří branky reverzním swingem, nepůsobí jako relikt minulosti. A právě tyto temné zákoutí internetu dokážou trochu zmírnit temnotu jeho současnosti.